Cín - 99,8%, Sn - 100 gramů

Cín (Sn) má stříbrný, lehce nažloutlý vzhled, lidstvu je známý tisíce let. Lidé cín uměli zpracovávat a tvarovat už od poloviny 3. tisíciletí př. n. l. S cínem se často setkáte v sakrálních stavbách v podobě svícnů, liturgických nádob, také na hradech a zámcích z období renesance, baroka. Ještě dříve cínaři z cínu vyráběli talíře, nádobí, konvice. Doma možná najdete cínové vojáčky po dědovi nebo medaile.

• česky Cín, latinsky Stannum, anglicky Tin

Cín je kovem měkkým, s teplotou tání 231,93 °C a výbornou elektrickou vodivostí. Ve formě slitiny – pájky bývá používaný při letování elektronických součástek na tištěné spoje. Z jedné třetiny tvoří slitinu bronz, společně s mědí, případně příměsí dalších kovů.

Je odolný vůči korozi, čehož využívají výrobci některých potravinových konzerv, které jsou pocínované.

Když ohnete cínovou tyč, vznikne charakteristický zvuk zvaný „pláč cínu“. Obdobnou vlastnost má také indium, kadmium, zinek nebo zmrazená rtuť.

Cín může mít více podob, které mezi sebou přecházejí – bílý cín se při teplotě 13,2 °C mění na šedý cín. Pokud cínový předmět vystavíte dlouhodobě chladu, v důsledku takzvaného cínového moru se postupně rozpadne na prach. To se mnohdy stávalo například na hradech, kde bývalo v období zimy chladno.

Z cínu můžete vyrábět slitiny, odlévat jej do podoby figurek, uměleckých předmětů.

Bílý cín je kov paramagnetický, vnější magnetické pole zesiluje a k magnetu se slabě přitahuje.

Šedý cín je diamagnetický, vnější magnetické pole slabě zeslabuje a od magnetu se mírně odpuzuje.

Vyzkoušejte cín s 99,99% čistotou.